Pražští herci. Navezli se do sebe
Ondřej Nekola; 06.02.2012, Houser
Být hercem v dnešní době není med. Natož v Praze. Herci z Malého Vinohradského divadla míří do vlastních řad, v černé komedii vám totiž prozradí, jak vypadá současný divadelní svět v našem hlavním městě. Bez skrupulí. Často se jistě zasmějete, celkový pohled však není nikterak veselý.
Malé Vinohradské divadlo v Záhřebské ulici na Praze 2 založili absolventi Vyšší odborné školy herecké v Praze. Jejich činnost se zakládá na spolupráci s přizvanými umělci především z oblasti režie, dramaturgie, ale i s výtvarníky či samotnými herci. To, že si mladý umělecký soubor umí vybrat kvalitního umělce ke spolupráci, dokazuje hra Zvířata na toustech, kdy režie a scénáře se ujal David Drábek, umělecký šéf Klicperova divadla v Hradci Králové.
Hra Zvířata na toastech nám představuje malý divadelní soubor, podmínky, v kterých pracuje, ambice a touhy jednotlivých herců. A právě touhy a sny se zde často střetávají s poměrně odlišnou realitou. Jedinou náplní členů tohoto souboru je až na výjimky hrát jednou, dvakrát do týdne stupidní představení ze života zvířat pro dnešní malé děti. Každý z nich hraje nějaké zvířátko – lva zebru, antilopu, marabu, paviána a další. Avšak nic víc. Další vývoj se nekoná. Alespoň prozatím. A existence souboru do budoucna není vůbec jasná. Přesto protagonisté svůj svět milují a nechtějí se ho vzdát. Herectví je legální drogou, která by se však měla nejspíš zakázat. Jako každá droga i tato má své oběti.
I když se s herci setkáváme na jevišti, či na tiskových konferencích, to nejpodstatnější se odehrává v zákulisí, v šatně, při zkouškách, mimo divadlo. I přesto jsou herci dál ve svých zvířecích kostýmech, jejich svět je totiž džunglí, kde stejně jako v přírodě přežívají jen ti nejsilnější či nejpodlejší.
Představení je bohaté na symboly, ve hře jsou představeny snad všechny nebo alespoň ty nejvíce bijící do očí charaktery dnešních herců-lidí. Představitel lva je mladý, ctižádostivý herec plný entuziasmu, pomyslný vůdce souboru, jenž by pro divadlo udělal cokoli. Krásná antilopa je i krásná herečka, jež však s sebou vláčí velké břemeno – dítě. Paviána hraje mladá, trochu jednodušší herečka z Uherského hradiště, jež do Prahy přišla za větší slávou. Drábek ale nešetří ani publikum-společnost. Větší sláva totiž v dnešní době znamená ocitnout se alespoň v několika dílech nováckých či primáckých seriálů. Ty tak jsou pro řadu herců zlatým dolem a za pozvání na jeden či dva natáčecí večery jsou šťastní jako blecha. Hra si bere na mušku i popové české, stále se dokola opakující klasiky v podobě vysloužilého herce, jenž ztvárňuje marabu. Ten si jen těžko může padnout do oka s čerstvou absolventkou režie, jejímž posláním je alternativa podle současného německého vzoru. Ta na dobré české lidičky zapomíná a jen marabu chápe, že Češi jsou unavení a chtějí si v divadle odpočinout, zasmát se.
V jednoduchosti je síla. To ve Zvířatech na toustech dokazuje i jednoduše, avšak nápaditě řešená scéna. Emoční linii, která spíš připomíná houpačku, výborně dokresluje zvolená hudba.
Chcete-li se tedy něco dozvědět o současném divadelním světě u nás a vlastně o dnešní společnosti jako takové, výborně se zasmát a nakonec odejít s menší či větší depresí (záleží na tom, do jaké míry jste optimisty, či flegmatiky), pak lze hru Zvířata na toustech jedině doporučit.
 | celý článek |
Odkaz na původní zdroj
